Není to nic o davu a divném jedinci
11. května 2012 v 15:09 | Passion Blueberry
|
Úvahy,psaní,básně
Co, že je to ta originalita? Něco(nebo někdo) nevšedního? Co jen tak nezapadá, do davu?
Je to dost složité, ale tohle si nemyslím.
V dnešní době armády stejných vyžehlených blond "krásek" s tou samou kabelkou je jednoduché být originální. Vskutku. Ale nevysvětlila jsem ani, co pro mě ta originalita je.
Je to spíš něco, co se napodobit nedá, než něco co člověk prostě na ulicích nevidí. Ani jedna věc, ale není špatně. Originalitu chápu tak i tak. Ale přiznejme si, když má slečna bohaté rodiče, kteří jí koupí a vlastně i dovolí všechno a zrovna se jí třeba zalíbí takový gothic styl...Vykoupit metalové či gothické obchody přece může každý, kdo má peníze.
Originalita je pro mě věcí nenapodobitelnou. A to, že se nemusím strachovat, jestli má někdo stejný tričko nebo tašku.
Proto si taky spoustu věcí vyrábím, přešívám, doupravuji a pokresluji sama. Ne každý samozřejmě je rád kreativní a nemá ani chuť se do takových věcí pouštět, tudíž je to prostě můj směr originality. Mám ráda a líbí se mi ty korzety a různí trička z těch metalových obchodů, to nepopírám..Ale zkrátka to kombinuji s úplně jinými věcmi. Mám prostě svůj vlastní osobity styl. Klidně si jeden den vezmu glády,roztrhané punčochy a kraťasy a druhý den orientální trika ze Sanu-babu a široké zelené kalhoty. Ráda si vezmu červené triko se svým vlastním nápisem, šílenýma černo-bílýma kalhotama a jindy zase korzet,pruhované punčochy a na krk medailon s E.A.Poem. Já osobně mám své kreace podle druhu nálady a podle toho, jak se cítím. Někdy by o mě někdo řekl, že vypadám jako punkerka, někdo zase že dnes jako pravá černá můra. Já bych to zase ráda upřesnila-pokaždé to jsem JÁ. Já se svým namixovaným stylem, který nedává hlavu ani patu.
To samé platí o mé oblíbené hudbě.
Avšak originalita není jen o tom, kdo si vezme vyzývavější a šílenější nevšední triko. Je to taky o způsobu myšlení a o tom, jak jí chápeme. Každý jí vidí jinak, a každému se může zdát něco naprosto extravagantního něco úplně jiného.
Jak kontroverzní a jiné názory tak cokoliv jiného. Nemám v lásce typ lidí, kteří se chtějí zavděčit každému a souhlasí úplně se všemi, jen aby si je neznepřátelili. Slizký podlejzáky a upejpavý šedý myšky. Měla jsem spolužačku, která byla obyčejná chytrá holka, která se ale prostě jevila jako babička. Ne tím, že by nějak odbočovala starým a "babičkovským" vzhledem, ale tím, že prostě o všem řekla, že je to pěkný a tím skončila. Vše se jí líbí a když se jí něco ale OPRAVDU nelíbilo, začala šeptat a mluvit o tom, jako o něčem sprostém. Prázdná nádoba, která někdy tolik připomíná některé učitelky, když nechtějí říct něco kontroverzního před žáky, aby je náhodou "nezkazili".
Myslím, že na originalitu má každý jiný názor, a je to pro mě docela složité téma, protože se dost bojím, že se neumím správně vyjádřit a někdo zase a opět pochopí některé věci úplně jinak. Tak či onak, přeju vám pěknej den, jedu za..kamarádem. Zatím.
Šílenej den
9. května 2012 v 17:12 | Passion Blueberry
|
Úvahy,psaní,básně
Neuvěřitelně nesmyslný den.
Nebo se tak minimálně zatím vyvíjí. Každých 14 dnů mám přípravu na biřmování, bohužel to je stejný den jako mám klavír, takže vždycky něco z toho musím vynechat. Obvykle farář pošle smsku, že příprava je. Tentokrát ji neposlal, tak jsem šla o něco brzeji na piano, protože jsem ještě chtěla na poštu. Měla jsem i takový ten papír co vám pošlou z pošty o tom, že tam máte balíček i doklad o totožnosti. Nikdo tam skoro nebyl, jásala jsem v duchu. Aha, aha jenom debil mého typu si může nechat peníze doma.
Šla jsem tedy, mírně naštvaná na klavír, že tam sice budu brzo, ale co se dá dělat. Autobus mi jede za chvilku(už to mi mělo být podezřelé!) já do něj nasedám a zapínám hudbu do sluchátek. Aha, v tu chvíli se koukám na mobil, kde na mě kouká jedna nepřečtená smska. "Bože, ať to není z přípravy, jen to ne.." Of course. Dneska příprava. Takže vystoupit, jít zpátky domů a nadávat v duchu na všechno. Za chvíli opět půjdu na přípravu a rovnou si i na tu hloupou poštu vezmu vše.
Teď tu sedím u počítače a píšu tenhle článek(kdo by to byl řekl). Ještě předtím jsem šla na stránku blogu a tam uvidím v kolonce "autorský klub" své jméno s aktuálním předešlým dnes psaným článkem.
Nepodivila bych se, kdybych věděla, že v tom klubu jsem.
Opravdu, netušila jsem, že mě autorští blogeři do svého klubu vzali, nemám o tom ani ponětí do této chvíle, než jsem se šla na stránky autorského klubu přesvědčit, jestli špatně vidím či nikoliv. Opravdu, mé jméno tam je. Pod P.
Je pravda, že jsem před docela dávnou dobou své jméno a přihlášku do klubu posílala..ale od té doby přece jen uplynulo hodně času a říkala jsem si:"Noco, tak mě tam nevzali, až tolik mi to nevadí."
Když nad tím přemýšlím, je pravda, že přede mnou těch přihlášek bylo plno, a než se tím ti lidi prokoušou..
Vážně, dnešek je jedno milé i nemilé překvápno za druhým.
Za chvíli pádím na tu poštu a poté na to nábožko. Tak se tu mějte, a nebuďte takoví zmatkaři jako já, nevyplácí se to i když mám překvapení ráda :D.
Slečna se slamákem
9. května 2012 v 15:56 | Passion Blueberry
|
fotografie
Tak nějak se trénuju ve focení portrétů, potřebuju zajímavé a fotogenické lidské objekty focení, kdo se hlásí? :D
Tyhle fotky jsou z minulého týdnu, s Eliškou jsem šla na Petřín je jen škoda, že jich není víc, protože se mi vybila baterka u foťáku. Fotky jsou to takové kloboukové,slamákové,letní,zelené, některé se mi líbí dost některé vůbec, ale ochutnávku sem dám, založila jsem si nedávno účet na Rajče.net takže kdyby se někdo chtěl podívat můj profil je Passionblueberry opět. Dávám tam převážně fotky, co jsou už i tady na blogu, ale jelikož tam je to jen o fotkách, dávám jich tam často poměrně víc než na blog, tudíž jsou alba obsáhlejší.
Takže jde se na ty fotky!
Slamák

Má oblíbená

Výhled..

:)

Sic přidán hodně kontrast... Ale neodolala jsem :D



No..co na ně říkáte? Potřebuju se na někom procvičit 3:D
Když se blogeři sejdou- s Christinou
30. dubna 2012 v 13:10 | Passion Blueberry
|
fotografie
Je krásně, svítí slunce a volný víkend! Co dělají blogeři v takové době? Scházejí se, fotí a lidé na ně čučí ze všech stran!
Konečně jsem se sešla se svojí blogovou kamarádkou Christinou, která vlastní skvělý a originální blog Krvavé-umění. Sešly jsem se u Petřína. Usměvavou Christinu jsem poznala už zdálky, díky jejím osobitému a nezaměnitelnému stylu :).
Rozpovídaly jsme se o všem možném i nemožném, prošly jsme se příjemnou, slunečnou procházkou a bylo nám fajn. Mě minimálně ano :). Christina už teď plánuje nějaký sraz pár blogerů, moc se těším. V těhle dnech mám obyčejně skvělou náladu, ještě aby ne. Konečně je ráno světlo, člověku se hned lépe vstává. Takové dny mi dávají určitou naději, po té hnusné šedivé zimě, kdy se dny táhnou i když jsou kratší než teď. Zkrátka si takové dny úžasně užívám, navíc po boku úžasné Christiny!
A teď fotky!
Na petříně, se starým kámošem Pentaxem, uvidíme jak vyjdou fotky :D


Neuvěřitelně vděčný objekt k focení :)

U vody

S kachnou :D

Skvělý model

Má oblíbená :)

Myslím, že fotky mně Christina též bude na svůj blog přidávat :D. Nejspíš jsem tam už jednu viděla.
Sešli jste se s ostatními blogery? Jak to dopadlo? Orientujete se v Praze?

Plague Teddy!
27. dubna 2012 v 20:42 | Passion Blueberry
|
Kresby,výtvarné záležitosti
Přes víkend jsem se nudila, tak jsem se konečně odhodlala k tomu, k čemu se odhodlávám už delší dobu a pořád na to zapomínám. Čili vlastnit méďu ve stylu Emilie Autumn-vlastní výroby. Celkem to bylo jednoduché, jen trošku časově náročné(když od toho taky pořád odbíhám abych si uvařila čaj, pustila další písničku že..), ale výsledek byl zhruba stejný, jako jsem si představovala. Tělíčko trochu jako medvídek Pana Beana, trošku skleslý chudáček, ale má chuť do života to néžene! Chvilku jsem si nerozuměla s nití, asi měla své dny a byla nějaká protivná. Hlavní byly především doplňky a na to jsem taky dbala. Vymyslet mu jméno bylo obzvláště těžké, takže je to prostě Plague Teddy. Kdo by měl lepší nápad, nechť zapíše do komentářů! Vyhraje Teddyho radost.
Tak co, líbí se vám Plague Teddy? Je dle vašeho očekávání? Já vím že ne, ale zeptat se přeci musím!To je ono!Zombíci jí sežrali mozek!
24. dubna 2012 v 18:25 | Passion Blueberry
|
Úvahy,psaní,básně
Opravdu, někdy si říkám..je možné, aby byl někdo tak tupý? ..
Ano jistě, zase a opět mi bude po uveřejnění článku vyčítáno, že jsem zřejmě ta nejchytřejší a namyšlená a všechny jen odsuzuju. Ne, už nebudu trpělivě tyhle komentáře snášet, často jsem ty lidi pod článkem odpálkovat nechtěla a říkala jsem jim rozumné argumenty, jenže oni to asi slyšet nechtějí. Co je nejlepší, když nemáte co odpovědět pádným důvodem? Začít kecat o něčem úplně jiném-anebo jako jedna slečna- začít prskat a blábolit a prdět pusou. Chytré.
Ovšem o tom jsem mluvit nechtěla. Já zrovna tuto slečnu ,o které jsem mluvila v první větě, normálně snáším a bavím se s ní...ale když přijde do třídy, začne všechny objímat a když se vidí po dnu se svou super kámoškou, začne skákat,pištět a dělat:"Uíííííí to je tááák skvělýýý!A co ti napsal!Jůůů ííííííí jéé"..To je o nervy. Jakože má tenký pištivý hlásek.
A ještě lepší je, když se snaží upozornit před přítomnýma deváťákama a začne pištět ještě hůř než obvykle.
Ale to není jen o pištění. Aby zas neříkal někdo, že si o ní myslím že je hloupá, když nesnáším její pištění. Já ji znám.
Ona je vážně zabedněná. Nějak se..zasekává. Já nevim, asi by jí rodiče měli občas promazat nebo něco.
Já mám ráda lidi hlavně o tom, jak si s nima rozumím a dovedu povídat(ne jako například, jak napsal o nějakém dotazníku o mě že si vybírám kamarády podle toho jestli nosí černé oblečení..) a když se někdo neumí bavit o ničem jiném než o mejkapu,klucích a o tom kdo komu co napsal..To je smutný.
Haha. Vzpoměla jsem si, jak si s mojí kamarádkou povídám o náboženstvích, nebo o jakémkoli tématě. Co já si mám vůbec stěžovat že, když se nedovedu bavit o značkách řasenky :D. Moje mínus, podle někoho.
Hlavní problém je v lidech, kteří jsou skrz naskrz nudní a obyčejní(ach jsem tak hrozná a namyšlená-šup do toho pište pište!) a ještě se skrývají za nějakou intelektuálskou maskou(ochochoo jako bych psala o sobě že?). Mám kamarádku, která je..hloupá. A řeší to, kdo jak napsal velká počáteční písmena na FACEBOOKU. Tam se nedivím ničemu, natož velkým písmenům.
Takže co z téhle patlanice plyne? Nejspíš jí zombíci sežrali mozek.

The Creepshow-"Zombies ate her brain"
Čajovna Shangri-la
20. dubna 2012 v 22:14 | Passion Blueberry
|
fotografie
Nepřijde mi divné jít sama do čajovny, mamka se tomu divila hrozně. Lidé se tam schází, aby si popovídali, společně si vypili nějaký dobrý čaj nebo vodní dýmku, ale podle mě, je tam úžasný klid na přemýšlení, ráj pro introverty. Vzala jsem si s sebou knížku(CH.Dickens-Ponurý dům, není moc známá, ale zatím se mi líbí) a prakticky celou dobu jsem si četla, ne jako jsem si plánovala, že budu hlavně fotit. Pár fotek jsem udělala skoro na odchodu, vezmu si tam někdy nějakou svou kamarádku, abych měla modelku. Je to tak uklidňující místo. Příjemné, útulné. Má oblíbená čajovna Shangri-la na ípáku. Je to kousek od metra, tudíž se tam člověk dostane chvilkou chůze-dobrá dostupnost. Milá obsluha a úžasné prostředí. Co víc si přát, po tom, když je doma řev. Balzám na duši.





Jedna reklamní :D

A na závěr bonus v podobě fotky kostela svaté Ludmily na náměstí Míru.

..Jak se vám líbí? :)
Změna tlaku
18. dubna 2012 v 20:18 | Passion Blueberry
|
Úvahy,psaní,básně
Nejspíš není člověku dovoleno až příliš dlouho žít v idylce a hned poté mu dá život pěknou ránu pěstí. Ono je to tak dobře, příliš optimismu škodí, člověk se s ničím nestará, má dojem, že mu vše projde..a hned poté BUM. Rána na tvrdou zem. Zažívá to každý a zažívá to často, jak jen to jde. Bohužel to k životu patří.Kontrastní změny a jejich dopad. Aneb změna tlaku. Z vysluníčkované nanicovaté přítomnosti na brzkou a zbouřenou budoucnost.
Už z prvního odstavce je patrné, že mám těžkou depku, ale nechci si stěžovat, horší to i fakt, že si za to můžu sama. Jediné co mi pomáhá je temný kabaret, příjemný balzám na duši. Jeden by řekl, že mi to ještě prohloubí depresi, ale není to tak..Nechci,nepotřebuju nikoho kdo by mě rozesmál, "spravil" mi náladu, ani nic agresivně veselého. Zítřek vidím tak, že si do školy vezmu knihu a tradičně sluchátka..Nevím jak na tom s náladou budu zítra, ale nejspíš budu dost nepříjemná a protivná na lidi kolem. Tak se zabarikáduju.
Snad jediný koho snesu a na koho jsem opravdu ze srdce milá je momentálně kočka.
Dnes jsem prakticky brečela celé dopoledne. Milá třídní řekla, že za to co jsem provedla, na mě nevidí lítost. Jestli jí probrečená tuna kapesníků nepřipadá jako dostatečná lítost, nevím jak to mé slzné kanálky přežijí. Možná proto, zítřek vidím tak, že si zachovám chladnou, netečnou tvář, už jsem si toho dnes zažila příliš mnoho.
Ironie. V jednom článku tu toužím po změně. A teď? Jenže chci jiné změny. Tak to už bejvá, člověk pořád něco chce, a potom toho dostane tolik, že už zase chce klid.
Sbohem, du si zalézt do rakve.
Burleska?
18. dubna 2012 v 14:57 | Passion Blueberry
|
Kresby,výtvarné záležitosti
Inspirovala jsem se fotografií(dokonce mou fotografií) Naughty Veronicy a burleskou, takže jsem nakreslila ženu tancující s vějířem.Není to..nějak úžasné, mě se to docela líbí, ale kritizujte, a poraďte. Ráda to uvítám. Oblečení je skoro stejné jako má Naughty Veronica, ale ani ze zadu se jí to nepodobá, většinou to tak dopadá, vyberu si nějaký objekt co bych mohla nakreslit, nedopadne to špatně, kresba se mi líbí, ale osobě se to absolutně nepodobá :D. Mám hroznou náladu, je mi dost mizerně, takže už vůbec nevím co psát, nedokážu se vyždímat..Tak snad jen přidám tu kresbu.

A ještě jedna fotka, téměř stejná, snad jen pro pocit obsáhlejšího článku.

Nevím vlastně ai co si o obrázku myslet..Takže zatím ;)

Amoree Lovell-Dark town Sally ♥
Sobectví, špína, hnus
17. dubna 2012 v 20:31 | Passion Blueberry
|
Úvahy,psaní,básně
Je vážně báječné, řešit neustále ty hloupé učitele z naší školy. Aneb výraz dne "toužsejakofaktnedá". Nebudu to rozebírat, zkrátka se třídní nejspíš cejtí dobře ublížená, dneska jsme se fotili ve třídě, ona se tvářila jako kakabus a když jí fotograf vybídl, aby se usmála, odvětila, že nemá proč. Jak malé děcko. Být krutě nemilosrdná mě baví, musím si na to dát pozor.
Ale o čem jsem chtěla původně psát..Včera jsem šla docela pozdě z tancování..Okolo půl deváté, třičvrtě na devět jsem vylezla z autobusu, jenže jsem se div nepřerazila o ležícího bezdomovce na zemi..
Opět jsem se krásně přesvědčila o tom, že každýmu jde jen o sebe. Udržet si vlastní píseček, abyse na něj lidi divně nekoukali a být "v pohodě". Boha, kdyby šlo o život! Ten bezdomovec, ležel hned vedle lavičky, na které (chmm pochopitelně) nikdo neseděl a ležel přesně tam, kde lidé vystupují z autobusu, a spal. Nikdo se evidentně nemá k tomu, ho vzbudit a říct mu, ať si třeba sedne nebo lehne na tu lavičku, aby ho lidé nemuseli obcházet. Ale místo toho, ho radši všichni překračují a zhnuseně se za ním ohlídnou. Jo, nejspíš jim v hlavě míhá sem a tam myšlenka, že je na to zvyklý, jak na takovou zimu a tvrdou zem a že je to stejně odpad společnosti a proč mu pomáhat, stejně, on už mu někdo jistojistě pomůže. A stejně ten člověk moc dobře ví, že mu nikdo nepomůže, nikdo mu nezaklepe na rameno. On si tam může v klidu pomalu umírat a všem je to jedno, hlavně se v klidu a v pořádku dostat rychle domů..Když jsem autem jeli z kostela jednou v neděli večer, táta zastavil a s bráchou pomáhal jednomu bezdomovci co napůl visel z lavičky. Zastavil, vzbudil ho a nějak inteligentně ho posadili, aby nevisel hlavou dolů jako natopýr.
Ale takhle je to se vším. Člověk si může jít na ulici s nožem v zádech, ale nikdo se "pro jistotu" neptá, co kdyby. Co kdyby co? Nic. Normální lidi vymřeli, nejspíš.
Smířená a s klidem očekávám komentáře:"A proč mu teda ty nepomůžeš, když jsi tak chytrá"?Jen do toho :).
Mimoto-mám červený vlasy. Je to Syoss, takže až si koupím korzet, na který šetřím, nejspíš si vyberu nějakou z Nosferatu, ty jsou super. Zatim ;)


